Sydney industriální (a jeho „zbytečné“ bohatství)

Kdysi jsem udělal 2 otevřené blogy, které se evidentně neujaly a nikdo do nich nepřispíval, těžko říci nakolik to bylo netrefením se do tématu a nakolik mojí osobou. tyto blogy jsem tedy později smazal. Nicméně po dlouhé době to zkouším znovu, jelikož se mi dostalo zásadní inspirace a také by se to mohlo více trefit do poptávky zkomírající komínářské veřejnosti. Původně jsem plánoval napsat něco o zélandských horách a přimíchat do toho to trošku málo prekiontrie o které se tady dá mluvit, ale pak jsem od tohoto záměru odstoupil. Jednak o té prekiontrii by to tady bylo asi dost plytké a minimalistické a kopečky zas zajímají jen určitou část komínářské veřejnosti. Nicméně výlet do Sydney, které mě v dost směrech příjemně překvapilo, mi dal zásadní inspiraci. Pokusím se tedy tak trochu navázat na Čendův někdejší blog o „Zbytečném“ bohatství staré Anglie, tak trochu se inspirovat Dannyho blogy ze Skandinávie a tamnějšího příkladného zakomponování komínů a industriálu do veřejného prostranství. A tak trochu to doplním osobními plky a vyprávěním ve stylu PlzDi...a hlavně fotkami! Tak snad se bude líbit...Tolik ke žvanění na úvod.

      To je tak, když žijete skoro půl roku na ostrově o rozloze 2 Českých Republik a počtem obyvatel milion. V jeho sice největším městě, jenže to vypadá asi jako město o počtu obyvatel Brna roztahané na rozloze větší než Praha, v zástavbě vilových rodinných baráčků. Suma sumárum vše tu vypadá stejně nudně a plytce. Je jedno v jaké jste části města, nemáte se čeho chytit, prostě všechny čtvrti vypadají stejně a jakés takés centrum s asi 5 výškovými domy a pár několikapatrovými krabicemi různých účelů na tom není o moc líp....a jestli kdy bylo, tak po zemětřeseních z let 2010-2011 už tomu tak není. Komínů je tu sice třeba 50, ale vše nevzhledné a hlavně BB plechovky. Připočtěme, že se tu nic neděje z kulturního hlediska, nejbližší trošku globální civilizace je asi tak 2000 km přes moře a vyjde vám, že bydlíte v solidním vidlákově, který je sice krásný na cestování a přírodu, ale to vás časem omrzí, zvláště když je tu každou chvíli hnusně, což vaše výlety a outdoor aktivity dost omezuje, pokud zrovna netrávíte 50 hodin týdně v práci. Takže vlastně je to vesnické město dobré jen na to, abyste vydřeli a ušetřili nějaké peníze a vypadli někam na dovolenou/výlet/cesty. No a jelikož v 21. století se určitá byrokracie musí řešit až na konzulátu v Sydney a zrovna jí vyřešit potřebujete, tak se děje to, že jednoho dne máte letenku a letíte tam. Původně jste tam ani nechtěli, ale zdecimovaní hnusnou zélandskou zimou, stresující a unavující prací a dalším osobním bahnem se vlastně na ten výlet začínáte těšit...a protáhnete si ho alespoň o pár dní cestování po Sydney a jeho neméně zajímavém okolí....

      Takže jednoho brzkého nedělního rána sedám na letadlo, přes 3 hodinky letu přes Tasman Sea a jste ve městě. Opravdu ve MĚSTĚ. Kosmopolitní metropoli, největší v Austrálii. Spíše to tu připomíná Asijské velkoměsto, než Zéland. Downtown, neuvěřitelně rozmanitá krajina a krásné místo protkané mnoha zátokami, katalogovými plážemi a mořem s koupatelnou teplotou i z jara, pralesy, bush a divoká zvířata přímo ve městě či jeho bezprostředním okolí atd. Samozřejmě opera a most, který je mnohem větší a mohutnější, než jste si kdy ze světoznámých fotek představovali. Je tu nastěhovaná asi půlka Asie, jdete po městě a tak 60% tvoří minimálně etničtí východoasiaté, cca 20% indové, 10% Arabáši a ten zbytek připadne na lidi co vypadají jako Australané evropského původu. Samozřejmě mimo centrum a pak už mimo město jejich podíl o dost stoupá, ale stejně, připadáte si tu více jako v Taipei či Hong Kongu. Každá čtvrť je jiná, má svojí atmosféru, členitý terén, žádné pravidelné ulice, výrazné architektonické opěrné body, máte se vždy podle čeho chytit, určit kde jste, ne jako v „Kristově kostele“, kde jen vzdálenost a poloha kopečků nad městem dává znát, kde asi zhruba jste. No a hlavně industriál! Technické památky a nádherné cihlové komíny! Jako ve stylu staré Anglie...z čehož taky vyplývá, že bohužel BB, nicméně i tak je to obrovský balzám na duši a pastva pro oči. Po tom životě ve vidlákově bez atmosféry, kde je ale i tak lidí jak sraček a hustá hlučná doprava, takže bez výhod venkova....konečně v rozmanitém pulzujícím velkoměstě s xichtem, jak jste zvyklí z Evropy, či jiných koutů světa. Ale konec rozplývání se. Fotím a spatřuji spousty komínů. Překvapivě i přímo na těch nejslavnějších pohlednicových místech. Jeden nádherný oktagon přímo v Harbour mezi operou a mostem. Další kruhový čnící na kopci hned nad nejvěhlasnější pláží Bondi Beach. A spousta dalších a dalších. Co jsem si ale vygooglil už před cestou....Shluk 4 komínů bývalé cihleny a zakonzervovaných zbylých budov fabriky, přímo zakomponované do Sydney parku, pár km od City, kde chodí lidi běhat, venčit pejsky, na kafíčko, či veřejné barbecue, je tu i dopravní hřiště, pár hrazd na workout, prostě modern lifestyle park a v něm tohle! Přesně jako ve stylu Finska a toho, co tam zdokumentoval Danny. 3 komíny jsou profilu 4, dost připomínající starou Saxoniahütte, jeden má profil kruhový. No a jelikož mi nakonec nedopadlo spaní na gauči, které jsem tu měl slíbené a byl neplánovaně v Sydney několik dní bezdomovcem, hned jak jsem to tu viděl, měl jsem jasno kam jít spát. V rámci klidu a zašití se, se tedy před půlnocí sápu po flašce vína a s 20 kg+ krosnou na zádech na strom, z nějž v asi 3,5 metrech překračuji na střechu té cihelničky a zde si stelu. To by jeden neřekl, jak pro stromo- a v rámci možností skálolezce, ten výstup na převislé větve krosna ztíží. A brašny na břiše k tomu. Málem jsem to nedal a vydýchávám to asi 5 minut. Ale je to místo s krásnou atmosférou a pod dohledem těch majestátních starých komínů se cítím bezpečně, jakoby mě strážily. Pak tu spím ještě jednu noc a opakuji stejný postup, jen to víno si nechávám až na střechu. Na větvích stromů kolem přelétávají či visí v bezprostřední blízkosti obrovští netopýři. Jak výjev z alba Kinga Diamonda.....

....Dost plkání, další věci asi nemá smysl psát, to už by bylo mimo téma co všechno dalšího jsem v Austrálii a Sydney zažil, jeho potenciál mě ale dostal do kolen. Za vše ostatní už mluví fotky a jejich popisky. A rovněž přidám spousty nápaditých graffiti, to vše dotvářejících. Aby to bylo taky něco pro Saona. Jak to zhodnotit na závěr? Nezbývá než přidat stokrát omleté klišé. „Važme si toho co máme!“. I když ve srovnání s minulostí je to již taky podstatně bídnější, promarněných příležitostí bylo hodně, včera bylo pozdě atd...Já mám teď srovnání, jaké je to žít ve městě úplně bez ksichtu a bez atmosféry a byla by škoda, aby to tak dopadlo i u nás....v mém rodném městě...v naší zemi....v celé Evropě. Každá část a čtvrť města, zejména tedy velkoměsta dokresluje jeho kolorit a rozmanitost. Tohle není jen o komínech a technických památkách. To je o vzájemném doplňování se staré a moderní architektury, památek sakrálních a technických. Zeleně a parků versus husté multifunkční zástavby. Každý prvek a typ architektury dotváří ksicht a atmosféru města. A čím víc jich město má, tím je rozmanitější, pestřejší. Když zboříme továrnu, bude tam chybět. Když srovnáme se zemí celé tovární a dělnické řtvrti, město přijde o jednu ze svých zásadních barev. Ze Sydney bychom si v tomto ohledu měli vzít příklad....Příjemnou podívanou.