Svaz Českých Komínářů

Pro děti - budoucí komínáře


    Neboť jsme si vědomi, že dobré komínáře je potřeba vychovávat již od útlého věku, připravili jsme stránku i pro naše nejmenší. Společnost totiž často původně smysluplná díla zkomolila (např. Komíne, komíne, stojíš v pěkné rovině..) a na komínářskou tématiku pro nejmenší se tak v české literatuře téměř nenarazí.

Prekiontrické pohádky

O perníkovém komínu
Autor: Baja, benešovská divize
        V dobách pravěké prekiontrie žil jeden komínář, který si přivydělával jako dřevorubec, a ten měl dvě děti. Martínka a Lucinku. Zatímco každý den v lese pracoval, děti běhaly kolem, sbíraly borůvky a hrály si. Jednou však řádily víc než se slušelo, zapomněli na opatrnost a odpoledne byly už daleko od míst, které znaly. Když se už sluníčko chystalo spát, děti se začly bát. Volaly na všechny strany, ale slyšely jen ozvěnu svých vlastních slov, podbarvenou houkáním sovy. "Co budeme dělat?" naříkala Lucinka. Padla tma. Děti se začly třást zimou a strachem. Tu napadlo Lucinku: "Martine, vylez na tenhle strom a podívej se, jestli někde neuvidíš nějaký komín, ať podle něj poznáme, ve kterém prekionu se nacházíme. Pak už budeme vědět, jak domů." Jenže kvůli tmě Martínek z vrcholku stromu nic neviděl. Až na měsíc, hvězdy a malé světýlko v dálce. "Alespoň něco." pomyslely si děti a vydaly se za světýlkem.
        Šly a šly, až se před nimi objevila paseka, na které stála podivná chaloupka. Ale ta děti ani moc nezajímala. Mnohem zajímavější pro ně byl krásný kramláček, vycházející z její střechy, který byl celý z perníku. Děti se k němu rozběhly. Když došly až k němu, řekla Lucinka: "To je dobrých sedmnáct metrů, viď?" Ale Martínek jí oponoval: "Co blázníš? Ten je určitě podměrečný. Jinak bychom ho už dávno pokořili." Lucinka si to však nenechala líbit a tak se děti začly pod komínem hádat. Už už vytahovala Lucinka zpod sukně metr a provázek, když tu se najednou otevřely dveře a z nich vyšel starý, špinavý, zarostlý muž, už od pohledu přísný. Byl to Kotelník. Děti sice mávaly Kotelníkovi před očima průkazkami, ale nebylo jim to nic platné. Oba odtáhl a zamkl v kotelně.
        Druhý den vytáhl obě děti ven a přikázal jim, aby s ním celý komín za trest snědly. Chtělo to rychlý plán, aby zůstal komín uchráněn zubiskům zlotřilého Kotelníka. V tom to Martínka napadlo. "Pane Kotelníku, jestli vám můžu poradit, tak nejlepší perník je na vrcholu." Kotelník se sice bál výšek, ale řekl si, že nebude vypadat před dětmi jako hlupák a tak na komín vylezl. V tom za ním rychle vylezl i Martínek a snědl kramle, které byly pod Kotelníkem. Ten byl tímto v pasti a děti mohly utíkat domů, co jim nohy stačily. Jeho nadávání a klení slyšely ještě daleko od chaloupky. Běžely a běžely, až se nakonec dostaly do míst, které znaly a šťastně tak došly domů, kde už na ně čekali maminka s tatínkem.
        A Kotelník? Jestli nespadnul nebo se nějak neslanil tak tam stojí dodnes.

Prekiontrické povídky

Pěkný pohled pod Polosvinský pyždík
Autoři: Karel Čuda, Ivan Blažek
        Pozdrav pánbůh pardálové! Píšu pěkný příběh především přátelům prekiontrie. Předvčerejší (páteční) podvečer před pátou po poledni přijelo pět Pražských pokořitelů (Petr Puč, Petr Peršák, Pavlína Plešatá, Pavel Prouza, Patrik Pytlík) pokořit pěkný plechový plynárenský pětapadesátimetrový pyždík poblíž Polosvin pod Pleší. Příjezd pokořitelů přilákal plno pozorovatelů, především přespolních. Po příjezdu prošli přes pole, přelezli pletivový plot (Pavlína Plešatá protrhla polobotky), postupovali pod patu prekionu. Pod pyždíkem poštěkávala psovitá, podvraťácká příšera, pravděpodobně pitbullteriér. Pokořovatelé přihazují párek. Psisko přestává poštěkovat, posléze podvraťák pošel. Počáteční problémy pominuly. První příčle přístupná, pak po pětatřiceti. Pokořitelé postupují pod poklop. Pouze prasklá příčle pomalí postup. Pootevřeli průchozí poklop, pyšně procházeli po plošině pyždíka. Pýcha předchází pád..
        Parádní pohled po Polosvinské pahorkatině. Pouze paranoidní penzista Pavel Poláček postižen posttraumatickou psychózou pokukuje po pokořitelích prosklením podkrovního příbytku. Přemýšlel po příčině pokořování. Pojal pochybnosti práva pokořitelů, proto přivolává policisty. "Policie? Prosímvás pět pobudů právě protiprávně pokořuje plynárenský pyždík, přijeďte proboha - porušují pořádek", prudí policisty. Policista přitakává, připravuje příjezd.
        Po patnáctiminutovce pozoruje Petr Puč podivnosti pod pyždíkem "Přátelé pokořovatelé - průšvih - právě přijíždí pod pyždík policisté pak požárníci, plynárníci, popeláři, potápěči... propánaboha pohřebáci! Pět pokořitelů pokukuje pod pyždík. Poháněni předtuchou průšvihu peláší pryč. Pod pyždíkem postávají příslušníci. Povoláním policisty posedlý panic, policejní poddůstojník Patrick Pheck přivolává pokořitele. Praví: "Pánové, proč pokořujete právě Polosvinský pyždík, přestupkem přiděláváte pouze policii, požárníkům, plynárníkům potažmo pohřebákům práci. Pořádkový přestupek - perzekuován pokutou po pětset!", postrašil poté. "Polosvinský pyždík pokořujeme prosím popáté" popichuje policistu pokořovatel Petr Puč. "Popáté? Proboha! Pánové pětset - padejte". Pokuta připadá pokořitelům přehnaná, proto přemlouvají policisty. Po předlouhém přemlouvání policisté promíjí, pouze pohrozí před případným příštím pokořováním.
        Po prodělaných peripetiích popíjí pospolu pokořovatelé před putikou plno piva. Petr Puč, prohlašující přitom pogrom posvátnému póvlu, poráží permanentně pozdviženou pravicí pět půllitrů postavených poblíž pultu. Podvobraz přiožralý Petr Peršák přidělává pokořovatelům problémy - padá pod pódium. "Platíme prosím pane" povídají pokořovatelé a posléze platí. Pozdější přemístění proběhlo pohodově. Pouze přiožralý Petr Peršák poblil polovinu Polosvinského předměstí.

    Tento příběh i jména v něm použitá, jsou smyšlené. Jakékoliv souvislosti jsou zcela náhodné.

Prekiontrická poezie

Prší, prší
Autor: Baja, benešovská divize
    Prší, prší, jen se leje,
    kam Komane polezeme?
    Čeká na nás Spolana,
    jen Kukačka zavolá..

    Kukačka prej nepojede,
    protože jak z konve leje..
    Zas tak moc se nestalo,
    slezem jiný dmychadlo..

Strašpytlová
Autor: neznámý/zlidovělá
    Já na globon nepolezu,
    já do ČEZu nepudu,
    kdyby na mě strážnej přišel,
    on by mě dal pokutu.

    Pokuta je deset svatých,
    v práci těžce vydřených,
    kdybych já s tím domů přišel,
    hned bych dostal přes čenich.

    Ponaučení:
    Kdo se bojí, nesmí na komín.


Prekiontrická stolní hra

Na komín
Autor: kandidát Lukáš Poch
Klikněte pro plnou velikost (4,4 MB)


Tip na výzdobu pokojíčku budoucího komínáře

Copyright © 2006-2007 Martin Kukačka a Svaz českých komínářů
Design: Chytka.NET