38 metrů vysoký cihlový komín byl postaven za působení bratří Kannebergerů jakožto komín kotelny pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století - prokazatelně však stál teprve v roce 1910. Nejjedinečnější partií komínu je jeho rozložitý sokl, který z více než metru vysoké hranolové paty kaskádovitě přechází do oktagonální části. Celkově je podstavec vysoký přes 7 metrů a následně se dalším oktagonálním přechodem mění ve válcový dřík. Ten je charakteristický pro severočeské komíny této doby - postaven ze žlutých cihel a ve spodní části zdobený barvenou mozaikou. Další přízdoby se již nevyskytují a hlavice komína již není příliš výrazná a převislá. Komín se do dnešních dnů dochoval ve vynikajícím stavu bez prasklin a takřka s nulovou kronchtuací zdiva. Lehce degraduje pouze nejsvrchnější partie, přičemž tento fakt je způsoben především stále aktivním využíváním komína pro uhelnou kotelnu.